Květen je měsíc rojů, oddělků, chovu matek a intenzivní snůšky. Pokud ovšem nepřijde zblázněný duben jako letos s vše se o měsíc neposune. Předpokládejme ale, že počasí je stabilní a v květnu přichází hlavní období rozvoje včelstev. Matka klade na plno, líhnou se první generace trubců, plodiště se začíná plnit ať už zavíčkovaným plodem, nebo intenzivní snůškou. To vše, spolu  s překotným líhnutím mladých včel má za následek stísněnost, omezení místa ke kladení a přebytek krmné kašičky v hltanových žlázách mladušek. Pokud včelař včas nedosáhne, včelstvo donutí matku zaklást mateří misky na spodních loučkách rámků a je vymalováno. Včel se rozhodly k rojení, rozmnožovací pud převládl nad shromažďovacím a zbývá jen omezené množství zásahů, kterými můžeme docílit toho, že včely změní názor. Pokud už jednou do rojové nálady spadnou, není jednoduché je přesvědčit o opaku. Jako ve mnoha případech lidské činnosti, i zde platí měrou vrchovatou, že prevence je vždy výhodnější, než hašení vzniklých problémů. Níže zkusím popsat jak postupuji já, je mi jasné že řada z včelařů bude mít jiný názor, ale na tu už jsem si zvykl.

Prevence vzniku rojové nálady včelstva

1. PROSTOR - včelstvo uvažuje a plánuje s cca měsíčním předstihem a s tím musí počítat i včelař. Obecně se mi osvědčily následující pravidla a zásahy. V polovině dubna musí mít včelstvo plástový prostor zhruba 400dm2 nebo větší, jinak se s velkou pravděpodobností vyrojí. To znamená 2 nástavky 39*24+1 nástavek 39*17, případně v systému Dadant plodištní nástavek a dva nízké nástavky. U včelstev na Adamcově míře přidávám v první polovině dubna pod dvounástavkové plodiště  ještě polštář 39*17, který tam zůstává po celou sezonu. Vytváří prostor pro vyvěšení včel pod plodištěm, snižuje pocit stísněnosti včelstva a slouží jako brzda pro nárazovou snůšku, kdy zde včely ukládají sladinu a odtud ji přesouvají do medníků. Nezalijí tak plodiště a umožní matce neomezeně klást. Stejně postupuji u včelstev na Sedláčkově míře. Tady ponechám krmný nástavek z podzimu, starý polštář odstraním k vytavení a nasadím první nízký medník. Rozšíření o tento první medník představuje u Sedláčkovy míry vlastně rozšíření o 1/4 a to není tak dramatické, abych včelstvo podtrhl a uvedl do telené nepohody., kdyby přišlo náhlé ochlazení.  

Polštář vystrojím soušemi a proložím cca čtyřmi stavebními rámky. Tady si včely mohou volně stavět trubčinu, která zároveň slouží jako proti rojové opatření a jako bonus mi pak nestaví v podmetu. Medník naopak vystrojím tak, že po obou krajích dám dvě souše a jinak pouze mezistěny. Tím dosáhnu toho, že mi matka tento první medník nezaklade, kdyby se stáhla nahoru za teplem. Jako vše v přírodě platí jen částečně, tak i toto. v zhruba 15% případů se mi matka do prvního medníku stejně přesune, ale nárazová snůška v květnu ji zase stlačí dolů. 

Jakmile začne snůška z třešně a řepky, pravidelně kontroluji medníky a když je první z poloviny plný, dávám pod něj další, stejně vystrojený a takto pokračuju až do konce první snůšky. Většinou mají silná včelstva u mne 3-4 medníky 39*17, slabší 2-3. Včely jsou za den schopné přinést i 4kg sladiny a kontrola prostoru k ukládání medu je další prevencí vzniku rojení. Jakmile se totiž zásoby dotknou plodu a začnou do stlačovat dolů , vím, že je budu brzy lovit s žebříkem po stromech. A to opravdu nechci.

2. TRUBČINA - je známo, a není to můj výmysl, že dostatečná plocha trubčiny tlumí rojení. Do včelstev v kombinované sestavě dávám nejpozději v polovině dubna, často však dle počasí i dříve, jeden vysoký stavební rámek a čtyři nízké do polštáře. U Adamcovy míry opět do každého včelstva dávám dva stavební rámky a čtyři nízké do polštáře. Tím získávám plochu trubčiny v souladu s metodou LBV. Když pominu vliv proti rojení, zároveň krásně promořím okolí svými trubci s požadovanými vlastnosti a mé volně spářené matky tak mají větší pravděpodobnost, že se "ušlechtilými"  trubci spáří a ponesou tyto kýžené vlastnosti dál. Trubčí rámky pak ze včelstev odstraním  do cca 15. července, ale vždy dříve, než se vylíhne poslední generace troubů. To zase funguje jako velmi účinné protivarroozní opatření, protože roztoči trubčinu poreferují před dělničinou vzhledem k delšímu vývoji trubčího plodu. Nevýhodou tohoto extenzivního chovu trubců je, že včelstva méně ochotně přijímají série chovu matek, prostě se jim do množení moc nechce. 

3. STAVBA - Aby mladé včely nezahálely a neměli tendence vymýšlet rojení, je třeba je zaměstnat. K tomu je stavba ideální. Po rozkvětu třešně odeberu prázdné nebo plenivé souše a vložím místo nich mezistěny. Dbám na to, aby počet vložených mezistěn odpovídal síle včelstva. Pokud je včelstvo slabší, klidně místo odebraných souší vložím na kraj přepážku a pomocí mezistěn doplňuji postupně do plného stavu rámků. Další mezistěny vkládám při tvorbě oddělků, další při odebrání stavebního rámku, případně ho vyřežu dříve vkládám k nové stavbě. Další stavbu si včely užijí v medníku, o jehož způsobu vystrojení už jsem psal výše. Takto mi včely vytaví za rok nejméně 4 vysoké a dobře dvanáct až patnáct nízkých rámků v kombinovaném provozu, stejně tak v klasické Adamcově míře. U kombinovaného včelaření tam mám obměnu díla alespoň 1/3 ročně, ne-li více. 

3. ODDĚLKY - pokud ve je ve včelstvu velké množství zavíčkovaného plodu, může to působit jako impulz k rojení. Další možností, jak mu předejít je oddělek. V květnu beru ze včelstev pouze jeden plodový rámek plně obsednutý včelami, jeden obsednutý zásobní a to je vše. někdy přimetu ještě včely z jednoho plodového rámku. Přesunu je do plemenáče, přidám mezistěnu a nechám zavřené cca 1/2 hodiny osiřet. poté "na ostro" přidám neoplozenou, nejlépe ne víc než den starou matku, kterou si před tím označím. Občas to vyjde tak, že přidávám jen zralý matečník den před vyběhnutím, ale to nese nevýhodu následného pátrání po neznačené matce v oddělku, který už za 14 dní přetéká vylíhlými včelami.  První sérii matek si chovám tak, aby jejich líhnutí vycházelo cca na období, kdy budu oddělky dělat, což se letos s prudkým dubnovým ochlazením moc nepovedlo a část matečníků zachladla, ale i to patří ke včelařskému životu, kde počasí hraje prim ve všech termínech a plánování zásahů. Ne jen ovocnáři tedy měli letos oči pro pláč, včelařů se to týká jakbysmet.  Z každého včelstva dělám každoročně jen jeden oddělek, nehamouním a neoslabuji je zbytečně víc než je nutné. Pokud je v některém včelstvu opravdu excelentní matka, odeberu následně ještě jeden plodový plást bez včel a posílím jím některý z oddělků, který to potřebuje. N místo plodových plástů dávám nejraději mezistěny, aby včely mohly stavět a tlumím tak rojovou náladu dvojnásob. pokud není zbytí, použiju světlou souš.

Když už se stane, že se chce včelstvo rojit

PŘELETÁK (mezioddělek) - tenhle typ opatření už je docela důrazný, ale z mé zkušenosti jediný účinný ve chvíli, kdy už včely narazily matečníky a matka je zakladla. V podstatě se jedná o metodu, která včely uměle vyrojí, ale včelař zároveň nepřijde o snůšku a nezvýší počet včelstev. Můj postup spočívá v tom, že vezmu jeden plodový rámek s otevřeným plodem, medníky přeložím na dno a do jejich středu plodový rámek BEZ VČEL (riziko přesunu matky) zavěsím. Na medníky dám mezidno a na něj posadím původní plodiště ve kterém otevřu jen očko. Důležité je, že včely jsou zalétané pouze na česno, proto jsem taky už očka přestal úplně používat, právě jen s výjimkou přeletáku. Na rozdíl od jiných metodik nikam plodiště nepřesouvám, ani neotáčím, prostě ho jen přesunu nahoru a oddělím mezidnem. Stane se to, že létavky zalétané na česno se vrátí do úlu, kde není matka, jen zásoby a plodový rámek, na kterém si narazí nouzové matečníky. Naopak včely v odděleném plodišti ztratí všechny létavky, rojová nálada je rychle opustí a zruší všechny matečníky. proto je ani nehledám, ani nevylamuji, udělají to z 99% pravděpodobností z mne. Po 9 dnech, kdy v dolní části už je jen zavíčkovaný plod matečníky zruším a vrátím celý úl do původní podob. Létavky znovu najdou svůj původní úl s původní matkou, včelstvo se znovu zcelí, ale rojová nálada je pryč. Samozřejmě je možné po spojení včelstva využít rámek s matečníky do oddělku, ale nejsem příznivcem nouzových matek, takže to nedělám. 

Výhody: po celou dobu létavky přinášejí sladinu a ukládají ji do medníkových nástavků, tedy během tohoto opatření nepřijdeme o žádnou snůšku. Naopak, létavky začnou shromažďovat intenzivněji než obvykle, když je včelstvo v rojové náladě. Včelstvo neoslabíme a zároveň nezvyšujeme počet včelstev na stanovišti. Ve včelstvu zůstává vaše původní matka s požadovanými a ověřenými, v mém případě vždy značená.

Nevýhody: pracnost, musíte přeskládat úl plný zásob a to hned dvakrát po 9 dnech.

ODDĚLEK NA STAROU MATKU - je druhým spolehlivým způsobem, jak zbavit včelstvo chuti na rojení. Vlastně ho tímto zásahem uměle odrojíte.  Postupuji stejně jako při tvorbě oddělku, jen do plemenáče přesunu s plodovými a zásobními plásty i původní matku. Je potřeba dát pozor na to, že v oddělku klade matka okamžitě a oddělek potřebuje dostatek zásob a rychleji přesunout do nástavku, než oddělky na zralý matečník, nebo mladou, neoplodněnou matku. V původním včelstvu dojde po ztrátě matky a části včel k osiření a okamžitému útlumu rojové nálady. Zkontroluji zbytek rámků a ponechám dva až tři nejhezčí rojové matečníky. Panuška, která se vylíhne první zpravidla ty dva další zruší, nestane se, že by z takového včelstva vylétl roj jen s mladou matkou, jak to bývá u klasických porojů. tom už zbývá počkat cca 14 dní a zkontrolovat, že mladá matka v původním úlu klade. Tím je hotovo, včelstvo se nevyrojilo, máme jedno silnější a jedno slabší včelstvo se starou matkou, které se dá použít jako záložní. Kmenové včelstvo ale bude o něco oslabené odebráním plástů, včel a matky, čímž vznikne plodová mezera. Tu lze při troše výpočtů (min. 21 den po odebrání staré matky a max. 9 dní po rozkladení nové matky) využít k léčení, protože ve včelstvu nebude žádný zavíčkovaný plod.

Výhody: jednoduchost, spolehlivost a rychlost metody. Tam kde je více včelstev k obstarání trvá tahle metoda zlomek času, co přeleták. I námaha je podstatně menší. Podmínkou je, mít značené matky, jinak hrozí, že matku nenajdete a tím metoda není proveditelná.

Nevýhody: jak se to vezme, pro mne s plným stanovištěm je nevýhoda, že zvyšuji počet včelstev. Jasně, lze se takového nového včelstva zbavit prodejem, nebo spojením s jiným, takže je to nevýhoda vlastně jen napůl. Horší nevýhoda je oslabení kmenového včelstva během snůšky, takže je potřeba i tam počítat se snížením medného výnosu. Ne tolik, jako kdyby se včelstvo vyrojilo, ale přeci jen trochu ano. Co mi osobně na téhle metodě vadí nejvíc je, že rojová matka vylíhlá ve včelstvu není značená a někdy trvá několik dalších prohlídek, než na ni kápnu a označím ji. Po tu dobu o ni mám docela strach, abych ji někde nesklepl, nebo nepřimáčkl. Zároveň si tím do včelstva přidávám matku s vlastností rojivosti, což se ve svém chovu snažím eliminovat, i když rojivost je rozmnožovací pud, nikoli vlastnost a vymýtit se zcela nedá. Rojové matky jsou ale tak kvalitní, co se výkonnosti týče, že je následně většinou neměním a nechávám si je. 

Chov matek na 3 zásahy - moje "Metoda líného včelaře."

Vyzkoušel jsem ledacos, ale protože jsem spíš víkendový včelař, došel jsem postupně k zjednodušení a zrychlení metody chovu. Musel jsem. Ostatní způsoby, jako připravování chovných nástavků dva týdny před chovem, ovoňování chovných lišt, sestavování a rozebírání sběrných oddělků, převozy na jiné stanoviště, startér v osiřelci atd. atd. to všechno jsem zkoušel. Všechny tyhle nadbytečné, ale nutné zásahy pro mne znamenaly čas navíc, který nemám. A pokud už jednou s chovem začnete, čas a přesnost dodržení lhůt je esenciální. Jedna chyba v načasování znamená ztrátu celé série. Takže jsem postupně došel k vlastní kombinaci metod, která vyžaduje jen 3 zásahy, trvá pouhých 13 dní a nevyžaduje žádné předchozí přípravy a úpravy včelstev. Je to vlastně modifikovaná a zjednodušená metoda startér-finišér. Osvědčila se a funguje velmi dobře. Jak to tedy nyní dělám já?

Zásah 1: STARTÉR Z PŘELETÁKU - v den 1, tedy den larvení, vyberu z nejlepšího včelstva plást s vajíčky a nejmladším plodem. Klasicky přelarvím jednodenní larvičky do chovných rámků. Jednodenní larvičky poznáte nejlépe tak, že je prostě nevidíte. Buňka vypadá tak, že v ní není vajíčko, ale na jejím dně je jen tak trochu uplivnuto kašičky. Tady nastupuje binokulární lupa a tyhle nejmladší larvičky putují do umělých nebo voskových misek na kapku odstáté vlažné vody. Používám vždy dva chovné rámky 39*17, každý s jednou lištou o 10 miskách. Věřím, že by totéž fungovalo i se čtyřmi chovnými rámky které by se pro dochov v nízkých mednících daly použít, ale to jsem nezkoušel, zas tolik matek nevyužiji. Je to proto, že medníky mám o míře 39*17 a přesně se mi mezi ně vejde na výšku dvou medníků jeden plodový rámek 39*34,7. Rámek, ze kterého jsem larvil sérii vrátím zpět včelstvu.

Z libovolného, silného včelstva vytvořím přeleták podle popisu výše v protirojových opatřeních, akorát místo plodového rámku do něj umístím jen nalarvené série. Včely v přeletáku jsou v zoufalé situaci, jedinou jejich možností je přijmout všechny misky, které přijmout jdou, protože nemají žádný plod a tím jinou možnost jak si matku odchovat a včelstvo tím zachránit. Pokud je vše v pořádku, žádné ovoňování lišty dopředu není třeba, nejlepší vůně lišty je vůně zoufalství osiřelého včelstva bez plodu. Za 24 hodin jsou na miskách naražené matečníky a larvičky se koupou v mateří kašičce. Takto dosahuji dlouhodobě přijetí nad 90% a pokud není nějaká z misek přijatá, většinou je to chyba při přelarvení. 

Zásah 2: DOCHOV V MEDNÍKU - Po 24 hodinách tedy přeleták zruším a medníky vrátím zpět nad včelstvo i s přijatou sérií.  Vše je tak, jak to bylo původně, jen mezi plodiště a medník dám mateří mřížku, aby mi matka sérii nezrušila. Mřížku běžně nepoužívám, ale zde je to podmínka úspěšného dochovu. Navíc z plodiště vezmu jeden rámek s otevřeným plodem bez včel a pověsím ho doprostřed, mezi dva až čtyři chovné rámky na výšku dvou medníků. Na tento rámek se mi odsavačem natáhnou z plodiště krmičky, které se následně starají i o správnou výživu a tepelnou pohodu nových matečníků. V medníku nad mřížkou se cítí osiřelé a starají se o nalarvené lišty perfektně. Krom toho ale občas také narazí na plodovém rámku nouzové matečníky, které je třeba při zásahu č.3 zrušit, aby se vám po ukončení chovu netrajdala ve včelstvu druhá neznačená matka. To by v lepším případě skončilo tichou výměnou, v horším vyrojením, ale hlavně by jste na situaci ve včelstvu koukali doslova jak z jara a kroutili hlavou co se to tady proboha odehrálo za nesmysl. To je má cenná vlastní zkušenost.

A ještě jedna taková cenná zkušenost navíc: Pozor, pokud včelaříte bez mřížky jako já, přesvědčte se před sestavením přeletáku, že v medníku nemáte nastěhovanou matku nebo zakladeno. V tom případě vám přeleták narazí místo nalarvené série nouzové matečníky na medníkových plástech nebo vůbec nic, když do přeletáku přenesete s medníkem i matku. Tohle opomenutí pak způsobuje naprostý neúspěch celého chovu, nebo, pokud nouzové matečníky v medníkových nástavcích přehlédnete, v krajním případě i vyrojení včelstva. Ony se vám v takovém případě za pár dní kromě matek v sérii vylíhnou i nouzové matky z nezaklíckovaných matečníků. Vy pak spokojeně odstraníte po ukončení chovu mřížku...a je hotovo. K tomu se váže jen povzdech: "Kdybych to byl býval prvně věděl, byl bych to byl býval pečlivě zkontroloval." , takže na to upozorňuji tučně, tu chybu už jsem jednou udělal za vás, vy už ji opakovat nemusíte :).  

Zásah 3: KLÍCKOVÁNÍ - Pokud jsem se dostal až sem, po 6 nebo až po 11 dnech od přelarvení matečníky zaklíckuji, aby mi první vylíhlá matka nezamordovala zbytek série. Mezi těmito termíny je lepší se matečníků vůbec nedotýkat a nijak s nimi nemanipulovat, protože hrozí, že larvu v průběhu metamorfózy uvnitř poškodíme. Stačí i malé klepnutí během zandávání rámku a je vymalováno. 13 den od larvení je hotovo a stačí se pokochat, jak se matky líhnou. Případně můžete využít v den 12 zralé matečníky, ale nevýhoda je, že vám do oddělků vyběhnou neznačené panušky.  Já si vyběhlé mladé matičky označím Posca fixem příslušné barvy, abych je později snadno našel. Dám je do oddělků nebo oplodňáčků podle situace a mohu začít s dalším chovem. Jakmile se rozkladou a mají první zavíčkovaný plod, zkontroluju je znovu, označím opalitkou na acetonový lak a je hotovo. Tak... i takhle jednoduše to jde, jen se na to musí přijít metodou pokusu a omylu.